– –
– – – – –
– – – – –
máte-li zájem, stáhněte si níže uvedený článek – – –
– – – – –
– – – –
Stiskněte levé tlačítko na myši a
tahem po textu označte - “začerněte“ celý níže uvedený text. Potom na
klávesnici Vašeho počítače stiskněte současně tlačítko “CTRL“ a tlačítko “C“. Tím se
označený text uloží do operační paměti počítače. Potom si na počítači
najeďte Wordovou“ stránku, a pak současně stiskněte tlačítko “CTRL“ a tlačítko “V“. Tím
se označený text vloží do Vaší textové stránky.
Vesmír jako HOLOGRAM! Science fiction? Existuje objektivní realita nebo je vesmír přelud?
V roce 1982 se konala pozoruhodná událost. Na
univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alainem Aspectem provedl
experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů
ve 20. století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách a pokud nemáte
ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani
jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář
vědy. Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice,
jako jsou např. elektrony, jsou schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem,
bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje a je jedno, jestli jsou od sebe
daleko 10 centimetrů a nebo 10 miliard kilometrů. Nějakým způsobem se zdá, že
každá částice ví, co ta druhá dělá. Problém je, že takovýto akt porušuje dlouho
udržovanou Einsteinovu zásadu, že žádná komunikace nemůže probíhat rychleji než
je rychlost světla. Poněvadž cestování rychleji než rychlost světla, je stejné
jako prolomení časové bariéry. Tato děsivá vyhlídka způsobila, že někteří
fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit
Aspectův nález. Tak například David Bohm
z londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní
realita neexistuje a to navzdory
zdání vší pevnosti vesmíru. Tvrdí,
že je to v podstatě přelud,
obrovský a okázalý podrobný hologram. (Abychom porozuměli, proč Bohm činí toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve rozumět, co to hologram je.)
Hologram je třídimenzionální fotografie,
vytvořená pomocí laseru. Aby byl vytvořen hologram, předmět, který je
fotografován, je nejprve zalit světlem laserového paprsku. Ten druhý laserový
paprsek je pak odrazem světla toho prvního a
výsledný interferenční vzorec (oblast kde se oba paprsky mísí) je zachycen na film. Když je film
vyvolán, vypadá jako nesmyslná změť světlých a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem,
objeví se třídimenzionální obraz původního předmětu. Třírozměrnost takového
obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram např. růže je
rozdělen na dvě části a pak osvětlen laserem, každá část bude stále obsahovat
celý obraz růže. Vskutku, dokonce jestliže tyto poloviny budou znovu
děleny, každý kousek filmu bude vždy
obsahovat zmenšenou, ale nedotčenou - kompletní
verzi původního obrazu. Narozdíl
od normální fotografie, každá část
hologramu obsahuje všechny informace
o celku. "Celek obsažený v každé části", jež je přirozenou
vlastností hologramu, nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizace a řádu života. Po
většinu historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k
poznání fyzikálních fenoménů, ať už u žáby nebo atomu, je rozpitvat je na
kousky a studovat jejich příslušné části. Hologram
nás ale učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem.
Jestliže se pokoušíme rozebrat něco
konstruované holograficky, nedostaneme kousek, z kterého je to uděláno, ale dostaneme
pouze menší celek! Tento náhled nabídl Bohmovi jinou cestu k porozumění
Aspectova objevu. Věří, že důvod proč subatomární částice jsou schopny zůstat
spolu v kontaktu, bez ohledu na oddělující vzdálenost, není proto, že si
posílají nějaký druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost
je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality nejsou
takové částice individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.
Aby umožnil lidem lépe si představit co má na mysli, Bohm poskytuje následující
ilustraci: představme si akvárium obsahující rybu, přičemž nejsme schopni vidět
akvárium přímo a naše vědění o tom co se v něm děje, přichází jen ze dvou
televizních kamer. Jedna namířena na předek a druhá ze strany. Jak se díváme na
dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek
jsou oddělené entity. Koneckonců, protože kamery jsou nastaveny v různých
úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme pokračovat v pozorování
těch dvou ryb, posléze si uvědomíme, že je zde jistý vztah mezi nimi. (Když se
jedna pootočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když
jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně). Jestliže zůstaneme
nevědomí o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí
okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to samozřejmě není. Toto, co říká Bohm,
je přesně to, co se děje mezi subatomárními částicemi v Aspectově experimentu.
Podle Bohma, zřejmé spojení nadsvětelnou
rychlostí mezi subatomárními částicemi nám říká, že je zde hlubší úroveň
reality, které se neúčastníme - mnohem komplexnější dimenze za naší
vlastní, která je analogická akváriu. A dodává: díváme se na objekty, jako na oddělené jedna od druhé, protože:
vidíme jenom část reality. Takové
částice nejsou však oddělené, ale jen aspekty hlubší základní jednoty, která je konečná jako
hologram a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno z takových vzorů, vesmír sám je projekce - Hologram.
Vedle jeho fantomové přirozenosti takový vesmír by měl i jiné dosti
překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní
znamená to, že hlubší úrovně reality
ve vesmíru jsou navzájem propojeny. Elektrony v atomu uhlíku v lidském
mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje například každý
losos který plave, každé srdce které bije a každá hvězda, která září na nebi. Vše proniká vším, ačkoli lidé
mohou kategorizovat, přihrádkovat a dále členit různé fenomény ve vesmíru,
všechna rozdělení jsou však jen umělá protože celá "příroda" je jednotná pavučina. (VŠE
"plave" ve vesmírném "éteru", v kvantových -
"Duchovních" energiích vesmírného vše-vědomí). V holografickém vesmíru čas a prostor
nemohou být dále nazírány jako fundamentální. Pojmy jako poloha ve vesmíru, ve
kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, selhávají. Čas a
třídimenzionální prostor, tak jako
obraz ryby na TV monitoru, musí být nazírány jako projekce tohoto hlubšího
řádu. V hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, ve kterém minulost, přítomnost a budoucnost
existují současně. (Jsou to jen frekvenční úrovně - stupně
kvantového Vědomí). To znamená,
že s vhodnými nástroji je možné
někdy dosáhnout superholografické úrovně reality a vyjmout výjevy z dlouho
zapomenuté minulosti. Co ještě superhologram obsahuje, je otevřená otázka.
Dejme tomu, že superhologram je matrice,
která dává zrod všemu ve vesmíru,
každé subatomární částici, která byla nebo bude, každému utváření hmoty a
energie, které je možné a to od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gama
paprskům, atd. Může to být viděno jako druh kosmického "skladiště" (paměti) všeho co je a co kdy existovalo.
Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě
jiného může ležet ukrytého v superhologramu, odvažuje se též říci, že nemáme
žádný důvod předpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná že superholografická úroveň reality je jen
pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnost dalšího rozvoje" (Super Vědomí - ABSOLUTNO).
Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram.
Standfordský neurolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu mozku a
též se dostal k důkazu o holografické podstatě reality. Při uvažování nad
hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky, došel k holografickému
modelu. Po desetiletí dlouhých studií usoudil, že paměť, spíše než omezena na určitou oblast, je rozptýlena po celém mozku. Po sérii zásadních experimentů v roce
1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil, že bez ohledu jakou část mozku
krysy odstranil, nebyl schopen vykořenit z její paměti, jak provést komplexní
úkol, který se naučila před operačním zákrokem. Jediný problém byl, že nikdo
nebyl schopen přijít s vysvětlením mechanismu tohoto podivného ukládání paměti
a sice to, že "celek je v každé části". Pak v roce 1960 se Pribram setkal
s holografickým modelem a uvědomil
si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech
nebo malých seskupeních neuronů, ale jsou
ve vzorcích nervových impulsů, křižujících mozek skrz na skrz, stejně
jako vzory laserové interference křižují celou oblast filmu, který obsahuje
holografický obraz. Jinými slovy, věří, že mozek sám je hologram. (Je to přijímač a vysílač světelných údajů-kódů,
tvořící a lokalizující myšlenkové představy, jež jsou uloženy v éterických
energiích vesmírného Vědomí. Emoce pak tyto různé "fantazie"
aktivují; čili - jsme spolutvůrci
"časoprostorů")! Pribramova teorie také vysvětluje, jak
lidský mozek může hromadit tolik informací na tak malém prostoru. Bylo
odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10
miliard (*bilionů) bitů informací během průměrného lidského života. (Asi to
samé množství informací, které je obsažené v pěti svazcích Encyklopedie
Britanika). Podobně bylo objeveno, že vedle jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro
ukládání informací jednoduše tím,
že změní úhel, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu.
Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo
demonstrováno, že jeden čtvereční
centimetr filmu může pojmout až 10 miliard (*bilionů) bitů informací.
Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou
potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více
pochopitelnější, jestliže mozek funguje podle holografických principů. Jestliže
se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli co vám přijde na mysl když řekne slovo
"zebra", nemusíte nemotorně třídit pozpátku informace, skrze ohromné
a buněčné abecední soubory, abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám
vybaví asociace, jako "pruhovaná", "podobná koni" a že je
to "zvíře z Afriky". Všechno nás to napadne okamžitě: vskutku, jedna
z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus
informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace.
Protože každá část hologramu je
nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní
příklad navzájem souvztažného systému v přírodě. Uskladnění paměti není
jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle
Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat
lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové
frekvence atd.) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je to, co hologram dělá nejlépe!
Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení, schopné přeměnit
zjevně nesmyslnou změť frekvencí do souvislého obrazu. Pribram věří, že mozek také zahrnuje
"čočku" a užívá holografické principy, aby matematicky
konvertoval frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa
vnímání. Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá
holografický princip. Proto není
divu, že Pribramova teorie získává podporu mezi neurofyziology. Argentinsko-italský
badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických
jevů, rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli
pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. (Lze naučit). Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může
vysvětlit tuto schopnost. Zucarelli také vyvinul technologii hologragického
zvuku, zvláštní metodou záznamu, schopnou reprodukovat akustickou polohu s
téměř tajemným realismem. Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstruují "pevné" reality,
opíráním se o vstupy z okruhů frekvencí, je experimentálně podložena.
Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě
frekvencí, než se původně myslelo. Výzkumníci odhalili, že naše zraková soustava
je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom,
co je dnes nazvané "kosmickou" frekvencí a dokonce i buňky v našich
tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takovýto nález nám naznačuje, že
je to jenom v holografické působnosti
vědomí, že takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního
způsobu vnímání. (Každá bytost si "zhmotňuje" osobní
realitu aktivací holografických obrazů,
uložených v Živém Vesmírném Vše-Vědomí). Ale ještě překvapivější výsledek
dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií
Davida Bohma. Co se stane, jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost
a to, co je "tam venku" je jen změť frekvencí a jestliže my jsme také jen hologram, který vybírá jen určité, nám známé
frekvence, z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového
vnímání? Co se stane s ostatní
"objektivní" realitou? Řečeno zcela jednoduše, přestává pro nás existovat! (Zrovna tak jako když jedním laserem
"zmapujete", ale dalším laserem "neaktivujete" předmět či
událost, pak jejich objektivní realita pro
nás zaniká). Jak východní náboženství dlouho avizují, materiální
svět je Mája-říše iluzí, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti,
pohybující se skrze fyzický svět. To je
též iluze! Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz
kaleidoskopický oceán frekvencí avšak,
co my vybereme z toho oceánu a přeměníme do "fyzické
skutečnosti" je pak jen jeden kanál, jako výňatek ze superhologramu. Tento překvapující, nový obraz skutečnosti,
syntéza Bohmova a Pribramova pohledu, byl
pojmenován jako holografické
paradigma a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to
přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z
nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Navíc většina věří, že to může řešit některá mystéria, která nebyla vědou dosud
vysvětlená a dokonce i ustanovit
paranormální jevy jako součásti "přírodních" jevů. Četní
badatelé, včetně Bohma a Pribrama si všimli, že mnoho parapsychologických
fenoménů se stává více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu. Ve vesmíru, ve kterém individuální mozky jsou ve skutečnosti
nedělitelné části většího hologramu a
všechno je neskonale vzájemně propojené, kde je telepatie v podstatě jen zpřístupnění holografické úrovně, je
mnohem snazší porozumět jak může informace cestovat, od mysli osoby
"A" k mysli osoby "B", na
daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit
mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Grof cítí, že
holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů,
které lidé zažívají během změněných stavů vědomí. V roce 1950, během výzkumu
LSD, jako psychoterapeut měl Grof jednu pacientku, která náhle došla k
přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu. Během průběhu
její vize nejenže podala detailní popis, že tento ženský znak byl vnímán, jako
by to bylo zapouzdřeno v jakési formě, ale všimla si též, že samci tohoto druhu
měli flek na straně hlavy. Pro Grofa byla překvapující tato výpověď, protože
žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech. Pozdější rozhovor se
zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů hraje barva v oblasti na hlavě
vskutku důležitou úlohu, jako spouštěč sexuálních podnětů. Skutečnost výpovědi
této ženy nebyla ojedinělá. Grof se
během průběhů jeho výzkumů setkal s příklady pacientů identifikujících se
vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Co více, shledal, že takové
zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako
přesné. Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických
fenoménů, se kterými se setkal. Také měl
pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního vědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních
praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby daly přesvědčivý popis z cest mimo
tělo, záblesků budoucnosti a regresí do zjevně minulých inkarnací. V
pozdějším výzkumu se Grof setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u
terapeutických sezení, které nezahrnovaly užití psychodelických látek. Společným prvkem takových zkušeností,
které se objevovaly, byla transcendence
individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a za omezení času a prostoru.
Grof je nazval "transpersonální zkušenost" a v pozdních 60. letech
pomohl založit větev psychologie nazvanou "transpersonální
psychologie", jejíž studiu se potom plně věnoval. Ačkoli do nově založené
Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících
profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou
větví psychologie, ani Grof, ani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnout
vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale
to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu. Jak si Grof nedávno
všiml, jestliže je faktem, že je osobní mysl jen částí kontinua - labyrintu, který je propojený nejen s každou další
myslí, která existuje a nebo existovala, ale i s každým atomem, organismem a
kteroukoliv oblastí v ohromném prostoru a času - pak schopnost, za určitých podmínek, příležitostně dělat "vpády" do tohoto labyrintu
a mít transpersonální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divná. Holografické
paradigma má také dopady na takzvané "pevné" vědy jako je biologie.
Keith Floyd psycholog ve Virginii poukázal na to, že jestliže je pevná realita
jen holografická iluze, nemůže být nadále pravdivé tvrzení, že mozek produkuje
vědomí. Spíše: je to VĚDOMÍ, které
vytváří zdání mozku, stejně tak jako těla a všeho co pro nás interpretuje jako
fyzické. (Ve vědomí každé bytosti se nejdříve vytváří holografická
myšlenka, která reorganizuje shluky éterických energií, vytvářející energetický
obraz "hmoty".
Pod-vědomá smyslová fixace
a očekávání změny vytváří gravitační pole, jež pak způsobuje následné
pře-tvoření reality. Čili; každá změna reality je nejdříve
provedena ve vědomí, které moduluje - přetváří "časoprostory")! Takový obrat ve způsobu a v náhledu
na biologické struktury způsobilo, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše
porozumění léčícímu procesu může být též transformována holofrafickým
paradigmatem. Jestliže je zřejmá fyzická struktura našeho těla jen holografická
projekce vědomí (vnitřního přesvědčení -
víry) je nad slunce jasnější, že každý z nás je zodpovědný za své zdraví
mnohem více, než původní medicínské znalosti připouštějí. Na co nyní nahlížíme
jako na zázračné uzdravení z nemoci,
je v takovýchto případech jen
změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla. Podobně stejně dobře může účinkovat
vizualizace, nová léčebná technika (pokud ji svými pochybami nesabotujeme), protože v holografické sféře jsou
myšlenkové obrazy stejně reálné, jako je tato zdánlivě "pevná"
realita. Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené"
skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize
"Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje své setkání s
indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna
demonstrovat, jak celý háj stromů náhle mizí ve vzduchu. Watson líčí, jak on a
ostatní udivení diváci sledovali tuto ženu. Způsobila, že se stromy znovu
objevovaly a pak znovu zmizely a objevily, několikrát za sebou. Ačkoli nynější
vědecká porozumění je neschopné objasnit takové dění, stávají se obhajitelné a
pochopitelné, jestliže takzvaně "pevná" skutečnost je pouze
holografická projekce. Snad se dohodneme o tom co "tam" je a co není,
protože co my nazýváme shodnou
realitou, je formulováno a vyjádřeno nejdříve v úrovni lidského nevědomí, v
kterém je všechna "jednotlivá" mysl nekonečně navzájem propojena.
Jestliže je toto pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky,
neboť to znamená, že takové zkušenosti jako
jsou Watsonovi nejsou obecnou zkušeností
jen proto, že naše mysl je
programována vírou, že to nejde. (Víra, to v co doopravdy věříme, je
pouze naší - subjektivní pravdou)! V holografickém vesmíru
nejsou žádná omezení v rozsahu, v jakém můžeme měnit strukturu
reality. Co my vnímáme jako realitu, je jenom plátno, čekající na
nás, abychom na něj mohli kreslit "obrazy", které chceme. (Nemáme však právo zasahovat do ničí svobodné
vůle - rozhodování a nebo si cokoli vynucovat na úkor jiné bytosti. Stejnorodé vždy přitahuje stejnorodé,
neboť zpětná vazba - čili "karma", je vesmírný zákon příčiny a
následku! Každý by se tedy měl
chovat jako ohleduplná, slušná bytost a jít ostatním příkladem, čímž si do
své osobní reality začne přitahovat jen pěkné - harmonické události. Co kdo zaseje, to také dříve či později
sklízí). Vše je možné, od
ohýbání lžíce silou mysli, až po neuvěřitelné události, které zakusil
Castsaneda během jeho setkání s Donem Juanem, neboť takzvaná "magie"
je naše vrozené právo, nepojmenovávejme to proto již jako zázraky, neboť je to naše schopnost programovat realitu
tak jak chceme, třeba jako ve snu.
Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v
holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, i "náhodné" události musí být viděny jako založené na
holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo
významné shody okolností náhle dávají smysl!Vše v realitě musí být viděno
jako metafora, neboť dokonce i ty
největší "náhody" vyjadřují nějakou hlubší symetrii. (Energie
oživená po-city - emocemi vytváří elektromagnetická - gravitační pole a ty
pak do reality přitahují to,
čemu Bytost doopravdy - pevně věří). Zda-li Bohmovo a Pribramovo
holografické paradigma bude vědou přijato nebo ignorováno, zůstává otázkou. Je
ale jisté, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby se shledalo, že
holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci,
která se zdá probíhat mezi subatomárními částicemi, přinejmenším (jak
poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna), Aspectův objev naznačuje, že
"musíme být připraveni radikálně uvažovat o novém pohledu na
realitu".
Tento soubor byl stáhnut z Keely Net BBS 24. února
1991 (pod názvem - REALITY ASC) Z
anglického originálu přeložil Habib, gramatickou korekturu provedl Geo. (*Pozn.
- v originále je napsaná hodnota bilion v Anglii a Americe se tím míní odlišné
hodnoty a jelikož já nevím zda je to anglický či americký originál, tudíž nevím
zda je tím míněna miliarda a nebo bilion.)
Též Vám doporučujeme přečíst si knihu Kámen Filosofů -
(úvod do alchymie, transmutace a Nové vědy) - od Michio Kushi.
Více na toto téma nejdete na: www.trefy.cz/Mayariseiluzi
*
Různé zajímavosti, z oblasti “tajemna“ a sociálního “tabu“,
naleznete na - www.trefy.cz/eter *